3D modely

Model znázorňuje prvoka trepku velkou. Model je rozkládací – lze jej rozložit na dvě části a také z něj vyndat jednotlivé organely. Největší organelou je makronukleus, hned vedle něj je mikronukleus, dále v modelu vidíme potravní a pulzující vakuoly, buněčný hltan a buněčnou řiť. Na povrchu trepky jsou brvy. Ty nebylo možné technologií 3D tisku vytvořit, proto byly dotvořeny v rámci post-procesingu.

Modely představují významné sopky světa. Žáci si sami mohou připravit sopky pro tisk. Na ukázce lze demonstrovat různé typy sopek a jejich části (kaldera, sopečný kužel atd.). 

Rostlinná buňka má oproti živočišné buňce na svém povrchu buněčnou stěnu tvořenou celulózou. Uvnitř buňky najdeme podobné organely jako v živočišné buňce: jádro, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát a mitochondrie. Rozdíl oproti živočišné buňce spočívá také v přítomnosti chloroplastů a vakuol. Chloroplasty obsahují zelené barvivo (chlorofyl) umožňující fotosyntézu. Vakuoly jsou tvořeny jednoduchou membránou a vyplněny vodným roztokem.

Řezem hranolu rovinou je mnohoúhelník, jehož vrcholy leží na hranách tělesa a jehož strany leží ve stěnách tělesa. U pravidelného šestibokého hranolu může být řezem jeden ze čtyř typů mnohoúlníků: trojúhelník, čtyřúhelník, pětiúhelník, šestiúhelník. Přičemž pro každý z těchto n-úhelníků může nastat nekonečné mnoho variant. Tento model pravidelného šestibokého hranolu a sady mnohoúhelníků umožňuje vytvářet a znázorňovat některé vybrané příklady těchto situací a je tak velmi vhodnou pomůckou pro výuku geometrie v prostoru. K sadě je možné si samostatně dotisknout další mnohoúhelníky.

Uprostřed modelu se nachází nejdůležitější organela - jádro, které obsahuje genetickou informaci a zároveň řídí syntézu proteinů. Na modelu je také viditelný jeho obal - jaderná membrána s jadernými póry. Její funkcí je zprostředkovat kontakt mezi jádrem a cytoplazmou. Na jadernou membránu je napojeno drsné endoplazmatické retikulum, drsné se nazývá proto, že nese ribozómy. V buňce je přítomno ještě hladké endoplazmatické retikulum, které je bez ribozómů. Na Endoplazmatické retikulum navazuje Golgiho aparát, který slouží k transportu a úpravě bílkovin. Další významnou organelou je mitochondrie, poznáme ji podle zvlněné vnitřní membrány, která vytváří tzv. kristy. Úkolem mitochondrií je produkovat energii. Na modelu můžeme také vidět vlákna cytoskeletu a klatrinové košíčky obsahující transportní měchýřky. Nejdrobnější útvary kulovitého tvaru jsou lyzozomy obsahující hydrolytické enzymy.

3D modely jednotlivých světadílů. Po vytisknutí všech částí lze sestavit kompletní mapu celého světa (chybí Antarktida). Demonstrovat lze rozložení pevnin a vodních ploch a také výškovou členitost jednotlivých světadílů.

Vytisknutý a nabarvený model biomembrány je možné nechat kolovat po třídě, díky čemuž studenti dopodrobna vidí fosfolipidovou dvouvrstvu, která není pevnou strukturou a jednotlivé vrstvy fosfolipidů po sobě volně kloužou (pokud nejsou obě poloviny modele slepeny), tedy tzv. model tekuté mozaiky. Dále mezi fosfolipidy mohou vidět zabudované proteiny různé povahy, sloužící k buněčnému transportu (symportu a antiportu). Je názorně vidět, že vnější a vnitřní plocha membrány nejsou shodné. Z bílkovin mohou pozorovat integrální proteiny, které prochází celou dvouvrstvou a vyčnívají jak na vnitřní i vnější straně. V sobě mají kanál, který slouží pro transport iontů. Dále vidí šroubovicové proteiny, které neprochází až na vnitřní stranu membrány, směrem ven vyčnívají nad membránu a mohou sloužit např. jako receptory. A také na tomto model mohou vidět naznačenou exocytózu a endocytózu, tedy vychlipující se, respektive vchlipující se transportní váček. 

Chloroplast je rostlinná buněčná organela nezbytná pro průběh fotosyntézy v buňce. Obvykle mívá čočkovitý nebo kulovitý tvar. Obal tvoří dvě biomembrány, vnitřní a vnější, z nichž každá obsahuje fosfolipidovou dvouvrstvu. Chloroplast obsahuje zelené barvivo chlorofyl, které dává rostlinám zelenou barvu. Celá rostlinná buňka však není zelená, není zelený dokonce ani celý chloroplast, pouze vnitřní membránové kompartmenty zvané tylakoidy, ve kterých se právě chlorofyl nachází. Při správném nabarvení tohoto 3D modelu chloroplastu žáci a studenti názorně vidí, že zelené jsou opravdu jen tylakoidy. Kromě tylakoidů model obsahuje jejich propojovací lamely, ribozomy, škrobová zrna ve formě malých krystalů a malé pyrenoidy (proteinové struktury nacházející se u řady řas a hlevíků). Chloroplasty vyšších rostlin je neobsahují.

Mapa světa na oválném podkladu. Demonstrovat lze rozložení pevnin a vodních ploch. Doporučujeme kontinenty obarvit nebo tisknout ve dvou barvách filamentu.

Šablonu na kartografické znaky lze použít k ruční tvorbě tematických map různých regionů. Využít ji lze jako technické/ topografické pravítko. 

Prokaryotická buňka má na svém povrchu buněčnou stěnu, pod ní se nachází plazmatická membrána. Vnitřní prostor buňky vyplňuje cytoplazma s ribozómy a nukleoid (molekula DNA). K pohybu bakteriím slouží bičík. Bakterie mívají ještě drobnější pilli, které nejsou na modelu znázorněny, ale je možno je dotvořit v rámci tzv. postprocesingu. Model je rozkládací – díky neodymovým magnetům (3 kusy o rozměrech 10 x 10 x 3 mm) je možné jej rozložit na 3 díly. Na rozloženém modelu je možno pozorovat stavbu bakterie v podélném a příčném směru. Na vložení magnetů je třeba myslet při tisku.

Chromozomy se skládají ze dvou částí tzv. chromatid. Místo, kde se chromatidy setkávají označujeme jako centromera. Na chromatidách vidíme krátké (p-raménko) a dlouhé raménko (q-raménko). Nerovným povrchem jsou znázorněny stočené kličky DNA, ze kterých je chromozóm tvořen. Každý z těchto modelů chromozomů je možné díky magnetům umístěným v centromeře rozdělit na dvě chromatidy. Konce ramének chromozomů jsou odnímatelné, což umožňuje chromozomy kombinovat a ukazovat tak crossing over. Pro každý chromozom jsou třeba 4 neodymové magnety o rozměrech 3x 10 x10 mm. Pro vložení magnetů do chromozomů je třeba pozastavit tisk.

Model lebky samce polárního medvěda byl vědci naskenován podle lebky medvěda z expedice roku 1916. Na první pohled můžeme vidět nižší mozkovnu, která je u živého medvěda vyplněna mozkem o menší velkosti koncového mozku. Při pohledu shora tak vyčnívají vepředu čichové bulby a vzadu mozeček, na rozdíl od mozků primátů. V čelistech za špičáky vidíme mezeru a pak následují ostatní zuby se špičatými hrbolky. Očnice jsou otevřené a směřují do stran.

Žáci uvidí krátký úsek krevní vlásečnice, jejíž stěna je tvořena pouze jednou vrstvou buněk (endotelem). Tyto buňky jsou navzájem pevně spojeny a tvoří tak bariéru. Na jejich povrchu se nacházejí také buňky zvané pericyty, které obklopují vrstvy endoteliálních buněk v kapilární síti mozku. Tyto buňky hrají důležitou roli v udržování hematoencefalické bariéry stejně jako v několika dalších homeostatických a hemostatických funkcích mozku. Vlásečnice je velmi úzká. Model znázorňuje, že její průměr velikostně odpovídá erytrocytu. Průtok krve se zde velmi zpomalí, aby mohlo dojít k přenosu dýchacích plynů, metabolitů, zplodin metabolismu apod. mezi tkáňovým mokem a krví.

Model znázorňuje řez vaječníkem s primárními a sekundárními folikuly (Graafův folikul), ve kterých vznikají dutiny, proto se nazývají také kavitární. Další viditelné stádia je preovulačních folikulů. Plně vyvinutý preovulační folikul dosahuje velkosti 25 mm a jeho vývoj trvá 85 - 95 dní. Při svém růstu a vývoji vyklenuje stěnu ovaria nad sebou, a ta se ztenčuje. Po protrhnutí stěny folikulu a vyplavení vajíčka, tzv. ovulaci, se vyprázdněný folikul přemění ve žluté tělísko (corpus luteum), složené z luteálních buněk vylučujících hormon estrogen, a především velké množství progesteronu. Ta vidíme, spolu s vyživující cévou vaječníku, také na modelu.

Jedná o přesný model DNA v měřítku 35 000 000:1. Je to hrací sada, protože si můžete vytisknout kopie čtyř nukleotidů (A, T, G a C) a sestavit je do libovolné sekvence.

Nukleotidy jsou určeny k vytištění pouze jako obvody, proto vypněte výplň. Jednotlivé části mají na vnějších hranách vyraženo své písmeno, ale přesto je lepší tisknout je v různých barvách, aby byla zřejmá posloupnost. Nezapomeňte, že se báze párují takto: na A (adenin) navazuje T (thymin) a G (guanin) navazuje na C (cytosin). Tvary zacvakávacích částí si toto párování vynucují. Můžete si také všimnout, že spojení A-T je méně pevné než spojení G-C: to je záměr, aby se modelovala skutečnost, že dvojice G-C se spojují třemi vazbami (vodíkovými můstky), zatímco dvojice A-T pouze dvěma. Při skládání šroubovice z jednotlivých plochých dílů se vytvářejí různé úhly, takže zásuvné spoje podél páteře šroubovice mají být zarovnány pouze podél vnějšího okraje. Písmena jsou orientována tak, že pokud čtete sestavenou sekvenci zleva doprava, čtete od 5' konce k 3' konci vlákna, což je konvence pro uvádění sekvencí DNA. Jednotlivé části se tiskou rychle a vytvoření části vlákna netrvá dlouho. Připravte se však na to, že pokud chcete vytisknout všech 2,9 miliardy párů bází lidského genomu, budete muset chvíli čekat.

Model lze využít ke hře puzzle k procvičování polohy států Evropy a jejich hlavních měst. Model lze využít také jako šablonu pro obkreslování hranic států, kde můžeme díky otvoru zaznačit také hlavní město. Využít lze pro tisk jen některých států, například sousedních států Česka.

Solární model neboli tellurium, na kterém lze demonstrovat pohyb planet kolem Slunce. U planety Země nechybí ani model Měsíce. Na modelu lze demonstrovat základní důsledky pohybů planet, proč se střídá den a noc, kde je na naší planetě léto a kde zima, v jakém postavení vidíme ze Země měsíc a v jaké fázi. Kdy dochází k zatmění Slunce a Měsíce atd.

Detailní model zeměkoule, na které lze pozorovat rozložení pevnin a vodních ploch. Na modelu lze demonstrovat jednak kulatost Země, ale také rozložení jednotlivých světadílů. Na pevnině je patrná také výšková členitost.

Model makaka byl vytvořen 3D skenováním skutečné lebky makaka. Makak je primát, na modelu jeho lebky tedy můžeme vidět umístění očnic směrem dopředu, pohled tak směřuje před sebe, zorná pole obou očí se překrývají, a to umožňuje binokulární vidění – vnímání obrazu 3D, dobrý dohad hloubky a vzdálenosti apod. Oproti šelmám vidíme také změny v pozici, tvaru a uspořádání zubů. Uvnitř lebky je také model mozku makaka, na jeho povrchu je viditelná gyrifikace (závity). Při pohledu shora nevyčnívají ani čichové bulby, ani mozeček, protože hemisféry koncového mozku jsou větší než např. u šelem a všechny tyto struktury jsou hemisférami překryty, stejně jako u člověka. Můžeme proto pozorovat větší a vyklenutější mozkovnu

Model znázorňuje křemičitou schránku mikroskopických jednobuněčných řas – rozsivek. Jedná se o penátní rozsivku – Cocconeis (nemá české jméno). Základní struktury schránky (frustuly) odpovídají skutečnosti. Schránka je ze dvou dílů, které do sebe zapadají jako víko a spodek krabičky (oddělitelné, lze z jakékoliv hmoty doplnit chloroplasty, jádro, …). Navicula má na každé polovině schránky (Cocconeis jen na jedné) raphe (štěrbinu), obě rozsivky pak strie (čárky na schránce) z drobných pórů.

Využití na ZŠ: jednobuněčné organismy, jednobuněčné u nás nejrozšířenější řasy, doplnění chloroplastů, jádra apod., fotosyntéza, pohyb, v geologické minulosti Země – vznik křemeliny (filtrace piva, vína, stavební hmota, izolační hmota, dynamit, zubní pasta), vznik ropy (jižně položená ložiska) – z organické hmoty rozsivek.

Využití na SŠ, VŠ: jednobuněčné řasy penátní rozsivky, stavba křemičité schránky (frustuly), ze dvou částí (epithéka, hypothéka), raphe, strie, póry, pohyb rozsivek, určení dvou zástupců: Navicula, Cocconeis. Fotosyntéza, funkce v ekosystému, využití člověkem

Model znázorňuje křemičitou schránku mikroskopických jednobuněčných řas – rozsivek. Jedná se o penátní rozsivky, hojné v našich vodách – Naviculu (loděnka, člunovka). Základní struktury schránky (frustuly) odpovídají skutečnosti. Schránka je ze dvou dílů, které do sebe zapadají jako víko a spodek krabičky (oddělitelné, lze z jakékoliv hmoty doplnit chloroplasty, jádro, …). Navicula má na každé polovině schránky (Cocconeis jen na jedné) raphe (štěrbinu), obě rozsivky pak strie (čárky na schránce) z drobných pórů.

Využití na ZŠ: jednobuněčné organismy, jednobuněčné u nás nejrozšířenější řasy, doplnění chloroplastů, jádra apod., fotosyntéza, pohyb, v geologické minulosti Země – vznik křemeliny (filtrace piva, vína, stavební hmota, izolační hmota, dynamit, zubní pasta), vznik ropy (jižně položená ložiska) – z organické hmoty rozsivek.

Využití na SŠ, VŠ: jednobuněčné řasy penátní rozsivky, stavba křemičité schránky (frustuly), ze dvou částí (epithéka, hypothéka), raphe, strie, póry, pohyb rozsivek, určení dvou zástupců: Navicula, Cocconeis. Fotosyntéza, funkce v ekosystému, využití člověkem.

Model má sloužit jako tzv. hmyzí hotel, tj. útočiště pro různé druhy hmyzu, proto jsou v něm vymodelované tvarově a velikostně různé otvory. Lze předpokládat, že kromě samotářských včel bude osídlen také jiným hmyzem. Model je určen pro venkovní užití a podporu opylovačů. Je ideální umístit jej do zahrady už na jaře.

Schematický rozkládací model lidského srdce obsahuje přední a zadní stěnu srdeční s otvory pro příslušné cévy, septum srdeční a přepážku mezi předsíněmi a komorami s otvory pro trojcípou a dvoucípou chlopeň, jednotlivé cévy: horní a dolní dutou žílu, čtyři plicní žíly, plicní kmen větvící se na levou a pravou plicní tepnu a aortu. Obsahuje také chlopně poloměsíčité – aortální a pulmonální a cípaté – trojcípou a dvoucípou, které lze vložit do příslušných otvorů. Ke všem strukturám jsou také vytvořeny popisky, které na ně mohou žáci připevňovat.

Model slouží k lepšímu vizuálnímu znázornění principu, jak funguje lidské srdce, kudy do něj krev přitéká, kterými částmi protéká, než se dostane do plicního oběhu, kudy se vrací z plic a kterými částmi se dostává do velkého tělního oběhu. Umístění chlopní do jednotlivých příslušných otvorů logicky pomáhá pochopit jejich funkci zabránění nežádoucímu zpětnému toku krve.

Pokud by se stalo, že při výtisku modely nebudou zcela do sebe zapadat, je třeba mírně zmenšit některé díly o 1-2%. Záleží na typu tiskárny a kvality tisku.

Použití výukové pomůcky, tzv. Braillových kostiček je dalším ze způsobů výuky Braillova písma. Na rozdíl od „kostky“ umožňuje navíc skládání jednotlivých hlásek do slov, což je nezbytnou součástí metodiky pro nácvik čtení a psaní nejen u žáků se zrakovým postižením.
Sada obsahuje kostičky s Braillovým bodovým písmem. Každá kostička obsahuje grafickou podobu jednoho z braillských znaků a jeho zápis verzálkou. Konkrétně jsou v sadě obsažena kombinace pro písmena A až Z, dále interpunkce (tečka, čárka, vykřičník a otazník), a prefixy "číslo", "velké písmeno" a "řetězec velkých písmen".
Pro použití v praxi je potřeba, aby byly kostičky vytisknuty dvojbarevně s vysokým barevným kontrastem, nejlépe základní světlou (bílou, žlutou) a body tmavou (černou). Pokud by změna filamentu během tisku nebyla možná, je potřeba kostičky dotvořit pomocí tzv. postprocesingu, který by zahrnoval dobarvení bodů.

Pečárka polní má klobouk bělavé barvy, u mladších plodnic je polokulovitý, u starších plodnic má vyklenutý až plochý tvar a může být mírně zbarven do hněda. Na povrchu klobouku se někdy vytvářejí šupiny trojúhelníkovitého tvaru uspořádané v soustředných kruzích. Zespodu klobouku se nachází hustě rostoucí lupeny, které jsou u mladých plodnic šedorůžové, později tmavě hnědé. Třeň je bílý a válcovitý, vyskytuje se na něm bílý prsten, který časem často mizí. Dužnina je bílá a při narušení se zbarvuje lehce do růžova. Pečárka polní je jedlá houba s příjemnou chutí. Hojně se vyskytuje na bohatých půdách, například na loukách, pastvinách nebo polích, tradičně ve skupinách.
Modely pečárky polní znázorňují dvě stádia – mladou a dospělou plodnici. U obou je v rámci postprocesingu potřeba nabarvit klobouk a třeň bílou barvou, lupeny hnědou barvou a naznačit na řezu dužninou růžovění. U dospělých plodnic je vhodné domalovat na povrch klobouku šupiny.

Muchomůrka zelená má olivově zelený až nahnědlý klobouk, který je u mladé plodnice polokulovitý, u starší plodnice potom vyklenutý až plochý. U bílé formy tohoto druhu může mít klobouk i čistě bílou barvu. Zespodu klobouku se nachází bílé lupeny. Ty jsou u mladé plodnice kryté závojem, který u starší plodnice zůstává v podobě hladkého či rýhovaného prstenu na válcovitém třeni. Třeň má různě sytě zelenou barvu na bílém podkladu. V mládí je plodnice obalena bílou plachetkou, jejíž zbytky na dospělé plodnici zůstávají jako bílá pochva na bázi třeně. Dužnina je bílá. Muchomůrka zelená je smrtelně jedovatá houba. Vyskytuje se hojně v listnatých lesích, lze ji najít samostatně nebo ve skupině například pod duby, habry nebo buky.
Na modelech muchomůrky zelené jsou vyobrazena různá stádia vývoje plodnice – jeden model vyobrazuje mladou plodnici krytou plachetkou a druhý model plodnici dospělou. Důležitou součástí modelu dospělé plodnice je pochva, která se na třeň pouze nasazuje, přilepením by se znemožnilo oddělování dvou polovin plodnice od sebe. Lupeny, prsten a pochvu je třeba nabarvit bílou barvou, třeni je možné dát lehce zelený nádech a klobouk je vhodné zeleně vystínovat.

Pýchavka obecná má plodnice kyjovitého tvaru a bílé či našedlé barvy. Na povrchu je pokrytá bradavkami. Po dozrání výtrusů se otevře otvor na vrcholu plodnice, kterým se výtrusy vypráší ven. Vnitřek mladých plodnic je bílý, starší plodnice mají uvnitř vatovitou hnědou dužninu. Pýchavka obecná je v mládí jedlá houba. Roste hojně ve skupinách v listnatých i jehličnatých lesích, na okraji cest či na pasekách.
Modely pýchavky obecné znázorňují dospělé plodnice. Pokud jsou vytištěny bílým filamentem, není třeba je nijak dodělávat, pouze očistit od případných přebytečných vláken filamentu.

Krásnorůžek lepkavý má pružné a keříčkovitě větvené plodnice, které jsou žluté nebo oranžové barvy. Jeho plodnice je celá pokrytá rouškem. Třeň směrem vzhůru vytváří vidličnaté špičky. Krásnorůžek lepkavý je nejedlý druh. Vyskytuje se hojně na tlejícím dřevě jehličnanů.
Modely krásnorůžku lepkavého znázorňují dospělé plodnice. Pokud jsou vytištěny oranžovým filamentem, není třeba je nijak dodělávat, pouze očistit od případných přebytečných vláken filamentu.

Model znázorňuje elementy xylému – cévy (tracheje), trubicovité buňky s rozpuštěnými příčnými přepážkami. Mrtvé buňky cév neobsahují protoplast, pouze vodný roztok minerálních látek (znázorněno jako prázdné buňky).

Model znázorňuje elementy lýka – sítkovice (floém), živé buňky propojené proděravělými buněčnými stěnami (sítky). Živé buňky neobsahují vakuoly a jádra, jejich obsah je tvořen protoplastem (cytoplazma je znázorněna bíle) obsahujícím mitochondrie (červené organely) a plastidy (černé a žluté organely).
Poměr velikosti buněk cév a sítkovic přibližně odpovídá skutečnosti.

Model geologického útvaru sopky s typickým sopečným kuželem. Sopky se vyskytují na různých částech světa a mohou mít různé tvary a velikosti. Na 3D modelu je patrný kuželovitý tvar sopky, v řezu sopkou magmatický krb, sopouch a na vrcholu kráter. Model znázorňuje dále tzv. parazitický kráter, patrný je lávový proud a vedlejší sopouch.

Model nervové synapse se skládá z více částí, které jsou tisknuty samostatně v různých barvách a po vytisknutí jsou jednotlivé části poskládány v jeden celkový model. Model synapse je poskládán ze dvou základních částí. První část znázorňuje presynaptickou část synapse tvořenou knoflíkovitým rozšířením axonálního zakončení. V presynaptické části jsou vymodelovány díry znázorňující váčky, do kterých je potřeba nalepit samostatně vytištěné neurotransmitery ve tvaru malých kuliček. V presynaptické části se nachází také několik modelů mitochondrií, které jsou vsazené do vymodelovaných děr pro ně určených. Druhá část modelu je tvořena postsynaptickou částí znázorňující místo na buňce, na kterou nervový vzruch přechází. V membráně buňky je vymodelováno celkem pět receptorů, na které je potřeba nalepit dopadající neurotransmitery, protože receptory znázorňují postupné otevírání kanálků pro ionty. Modely iontů jsou tvořeny malými kuličkami tištěnými samostatně stejně jako modely neurotransmiterů, a ionty jsou poté přilepeny do iontových kanálků a také do pro ně určených dírek nacházejících se v modelu postsynaptické části. Tyto dvě základní části modelu jsou vzadu spojeny držákem. Držák u modelu slouží k tomu, aby byla mezi presynaptickou a postsynaptickou membránou viditelná štěrbina, která se mezi nimi v reálu nachází. Model je vytvořený tak, aby na něm šel vidět proces přenosu nervového vzruchu z jedné nervové buňky na druhou. Na modelu nejsou znázorněny iontové kanály pro vstup Ca2+ iontů a zároveň ani modely těchto iontů, a to z důvodu, že v učebnicích přírodopisu nejsou v popisu nervové synapse zmíněny.

Model neuronu se skládá z více částí, které je potřeba vytisknout samostatně různými barvami v případě jednofilamentových 3D tiskáren, a poté si model sestavit. Model je vytvořen podle morfologie multipolárního neuronu, protože se jedná o modelový typ neuronu znázorněný ve všech učebnicích přírodopisu, na kterém je popisována základní stavba nervové buňky. Zároveň je model vytvořený tak, aby šlo vidět, jak tělo neuronu vypadá na řezu. Základní část modelu tvoří tělo neuronu, na kterém je vymodelováno několik různě rozvětvených dendritů. Součástí této základny je také axon, který je při výstupu z těla rozšířen, aby znázorňoval iniciální segment axonu. Tělo neuronu je vykrojeno tak, aby do něj mohl být zasazen model ve tvaru polokoule znázorňující cytoplazmu. V modelu cytoplazmy se nachází prázdné místo pro model jádra tvořený koulí. Do cytoplazmy se vkládají také dva malé modely mitochondrií. Na modelu neuronu jsou znázorněny pouze tyto dvě organely, protože jsou z hlediska funkce nejdůležitější a zároveň se jedná o organely, které jsou v kontextu se neuronem jako jediné vyobrazeny v učebnicích přírodopisu. Další částí modelu jsou myelinové pochvy tvořené válečky, které mají uvnitř díru, aby mohly být na axon nasunuty. Na axon se vejdou celkem tři modely myelinových pochev a znázorňují, že myelinový obal axonu není souvislý, takže na modelu neuronu lze ukázat i Ranvierovy zářezy nacházející se mezi jednotlivými myelinovými pochvami. Poslední částí modelu neuronu je model axonálního zakončení tvořený jednotlivými větvemi, na jejichž konci se nachází knoflíkovité rozšíření účastnící se synapse. Axonální zakončení je ke zbytku modelu připojeno pomocí kolíčku, který je vymodelován na konci axonu.